Ahoj Milane.

Vážení zúčastnění i nezúčastnění,
Vážení přátelé i oponenti mých názorů.
Jelikož zaznamenávám všelijaké náznaky na údajnou moji neobjektivnost, vnucování svého subjektivního názoru ale i „náhlou nečinnost“ v kauze „Železnobrodský zpravodaj“ a následné, považuji za velmi nutné zcela jasně vyjádřit mé stanovisko k těmto „poznámkám“ na moji adresu.
1. Údajné rozpoutání této kauzy (včetně tzv. omáčky) moji osobou je holý nesmysl! Je to asi jako u lékaře, který pacientovi oznámí nějakou „ošklivou“ diagnózu a následně je obviněn ze zavinění této nemoci či problému. Toto je doufám každému jasné. Taktéž já, jsem poukázal na neetické a nemorální cenzurování glosy „slovo redaktorky“ v č. 2013/12, jako rozloučení se čtenáři, která vůbec neobsahovala nic nevhodného ani konkrétní poukázání na určitou osobu či situaci. Obsahovala pouze dvěma běžnými, neurážlivými slovy vyjádřený subjektivní pocit, osobní pohled na polemickou situaci. Toto plně naplňuje definici GLOSY, na níž má odpovědný redaktor v demokratické společnosti minimálně morální právo. Nepřesné a zavádějící argumenty druhé strany (o nevhodnosti osobních pocitů) jsou v tomto případě, dle mého názoru neakceptovatelné a pouze alibistické.
2. Zavádění do diskuse osobní roviny, očerňování, vytváření obrazu mučedníka/ce a jiné…
První „očerňování“ přišlo z druhé strany a to nedůvodnou deklarací o „nesplnění úkolu nadřízeného“ a podobných výrazů na adresu bývalé redaktorky zpravodaje. Tato skutečnost stála na počátku detailního dokazování a tím i otevírání „osobní roviny“, aby bylo jasné, jaké jsou skutečnosti, na čí straně může být pochybení.
3. Vytýkání mi, že jsem mohl podat stížnost. Nyní, po „výsledku“ otevřené veřejné stížnosti a požadavku na řešení (viz d.f.07.12.13, 13:57) je doufám každému jasné, proč jsem tak neučinil. Nečiní se téměř nic v takto veřejné kauze, co by se asi dělo při individuální stížnosti… domyslí si hravě každý sám. To byl hlavní důvod, proč jsem činil jak jsem činil.
4. Údajně „hloupě“ jsem rozpoutal celou kauzu ohledně svévolného vydání knížky Tomáše Kesnera, Železnobrodské promenády, ze strany IKS… Ono je skutečně asi „hloupé“ poukazovat na skutečnost že je někde postupováno neeticky, nemorálně a hlavně jako v tomto případě i nerespektováním zákona. Namísto omluvy poškozeným (mimochodem která zde stále nezazněla) se budeme „mračit“ na „stěžovatele“, aby dopředu každý věděl, jací jsme „siláci“…
5. Není vůbec pravdou, ale pouze překroucenou skutečností, že jsem se na pondělním zasedání nezmohl na nic jiného, než žádost o "pravidla" publikování zpravodaje,(ale i vytvoření stanov či organizačního řádu pro jednotlivé komise); toto bylo okrajové. Na zasedání jsem přišel pouze pro veřejnou odpověď na otázku, která nebyla do té doby zodpovězena na "diskusním fóru" a to kdo a z jakého důvodu nařídil odstranění-cenzuru tolikrát uváděného "slova redaktorky" ve zpravodaji, eventuelně zodpovědět případné dotazy. Toto zdůvodnění zde padlo a další probírání se v této kauze nemělo smysl vzhledem ke skutečnosti, že všechny konkrétní argumenty ve věci z mé strany byly zveřejněny na diskusním fóru a dále i k příslibu p. starosty k řešení celé věci u "kulatého stolu", do konce týdne; i s ohledem na časovou náročnost takové diskuse a nepřítomnost dalších zúčastněných. Toto následně padlo, ne moji vinou.
6. Dalším vědomým přehmatem vedoucí IKS, pí.Bc.Ivy Chaloupkové je současné "křivé tvrzení" o autorství ke grafickému ztvárnění "nového" Železnobrodského zpravodaje (nová verze od 2010/11) a upírání práv k výkonu těchto autorských práv Ernestu Malafarinovi ml. Každý se může přesvědčit osobně v redakčních údajích "zpravodaje", kde je jasně uvedeno právě od č.2010/11 a pokračuje v ročníku 2011 jméno Ernesto Malafarina jako autora GRAFICKÉHO ZPRACOVÁNÍ. (dokonce ZDARMA). Později ve výkonu jeho práv pokračovala jeho manželka Alena Malafarinová, jako odpovědná redaktorka "zpravodaje".
Ernesto Malafarina ml. je tedy nezpochybnitelným autorem tohoto inovativního zpracování "zpravodaje", přesně v duchu zákona 121/2000Sb, ve znění pozdějších novel, a to dle § 2,odst.1;odst.5, dále § 4,odst.1;odst.2 a taktéž § 6.
Je zřejmé, obdobně jako v případě svévolného vydání knížky T.Kesnera, Železnobrodské promenády, že pí.Bc.Iva Chaloupková má zřejmě problém s respektováním cizích práv a velice ráda si osobuje rozhodování o "přivlastnění" si cizí práce. Je to profesionální pro vedoucí Informačního a Kulturního Střediska Železného Brodu?
Původním záměrem Ernesta Malafariny ml. bylo vytvořit něco nového a pěkného pro občany našeho města a to bez nároku na honororář. S přípravou "zpravodaje", přes svoji pracovní vytíženost trávil mnoho volného času a věnoval i nemálo finančních prostředků. (Počítačový grafický program, barevná tiskárna na první "nátisky", fotoaparát na kvalitní foto atd.). Poslední dobou byl však vzhled a obsah "zpravodaje" podroben nelítostné kritice právě ze strany pí.Bc.Ivy Chaloupkové, která ustala až "vynuceným" odchodem odpovědné redaktorky, pí.Aleny Malafarinové, jeho manželky. Po takovémto přístupu autor grafického návrhu logicky a pochopitelně nesouhlasí s přivlastňováním a s používáním jeho autorského díla v dalších vydáních "zpravodaje" ze strany pí.Bc.Ivy Chaloupkové, potažmo IKS železný Brod.
7. Na závěr rozhodně odmítám tvrzení, že bych se snad cítil jakýmsi „polobohem“ či „všeználkem“ nebo dokonce, že bych měl ve všem jasno a na všechno měl „svoji“ odpověď. Není tomu tak. Rád si věcně a konstruktivně podiskutuji s každým a nejlépe s lidmi, kteří mají odlišné názory, neboť to je skutečná cesta vpřed. Jsem „z masa a kostí“ jako každý druhý i se svými nedostatky. Ale alespoň se snažím bránit některé základní morální a etické principy, které jsem přijal za vlastní. Ono přeci není vůbec důležité jestli jste černý nebo bílý, červený, modrý nebo zelený, křesťan, muslim či buddhista aj. ale jak dalece jste ochotni respektovat „osobnost“ druhého, jak jste ochotni s ním jednat, jak dalece máte zakořeněny otázky osobní cti… S tím se musí „poprat“ každý sám. To rozhodně není „klišé“ a nechci aby to takto vyznělo.
Věřím, že se mi podařilo objasnit můj osobní postoj k celé záležitosti, a ze srdce Vám všem přeji hezké svátky, aby jste našli chvilku na pozastavení se nad vlastní „inventurou“. Nový rok by nám měl přinést i nové šance na omluvu, usmíření a podání vstřícné ruky do budoucnosti.
V Železném Brodě, 19.12.2013
Slunce v duši všem, Ernesto Malafarina starší.

Nebylo by záhodno, aby byla smazána také poslední reakce paní Chaloupkové na pana Kurfiřta? Protože když "zmizely" reakce pana Kurfiřta, tato nějak postrádá smysl.

Vážený pane Kurfiřte, nevím co odpovědět, neznám Vás, a vracení narážek není můj styl.

Milá Ájo,

Vážení přátelé, vážení čtenáři,

konečně jsem se pustila do psaní. Musím si dát pozor, abych nenapsala nějakou chybu nebo slátaninu a nedostala od paní Chaloupkové za vyučenou, i když na to už jsem zvyklá.

Myslím si, že své klady a zápory znám, v čem si nejsem jistá, vyhledám radu kolegů a známých a naopak, příště pomohu já jim; takto funguje týmová práce. Správný vedoucí má být schopen rozpoznat klady jednotlivých členů a využít je ku prospěchu celého týmu a neponižovat jednotlivce za jejich nedostatky, tím ztrácí pouze čas. Konflikt si dokážu s dotyčnou osobou vyřešit na rovinu,

a pokud to dotyčná nedokáže přijmout, nemá co dělat na postu vedoucího. Je to určitě lepší, než vše s úsměvem odkývat a za rohem pomlouvat.

Ale nejsem tu, abych obhajovala sama sebe nebo ponižovala druhé, toho už tady bylo dost. Vůbec

k těmto veřejným diskuzím nemuselo dojít, kdyby paní Chaloupková neudělala cenzuru článku, který byl absolutně neškodný, nikoho přímo neoslovoval a neurážel, ale protože se v něm dotyčná osoba rychle našla a nedomyslela důsledky cenzury, tak to dopadlo, jak to dopadlo.

Ale hlavně, nejde tady o zpravodaj ani o cenzuru a vlastně ani o mne, rychle se ze všeho oklepu a jdu dál, moje motto v práci bylo, je a vždy bude „pro Broďáky to vydržím“. Jde tady hlavně o celé město, jeho propagaci, která je díky nové paní vedoucí ohrožena. Často nechodí do práce, nebere mobily, neodpovídá na e-maily a nefunguje jako správná vedoucí. My podřízení jsme hodně angažovaní do této práce a dalo by se toho dělat ještě víc při lepší organizaci. Hlavním cílem propagace je nalákat co nejvíce lidí do města na cokoliv, aby zde u místních firem utratili peníze, firmy pak mohly zaměstnávat víc lidí a město tak lépe prosperovalo. Ale pokud řešíme stále nějaké nesmysly a neshody, jsou pak kvůli nám firmy ohroženy, protože marníme čas, který jsme mohly věnovat něčemu přínosnějšímu.

Bohužel na svém pracovišti jsem to takto dále nevydržela a dala po jedenácti letech výpověď, i když ne jako poražená, ale na protest tomu, co se tady děje. U paní vedoucí mě nejvíce ze všeho vadila nespolehlivost a nediplomatický přístup k vytýkání chyb svým podřízeným. A i když jsem ze začátku paní vedoucí fandila a zaučovala jí, tak teď vidím, že člověk z jiného města nemůže dělat právě tuto práci, musí to být místní. Já sama bych si nedokázala představit dělat propagaci města pro jiné město, to prostě musíte dělat srdcem.

Zhruba po třech, čtyřech měsících, když zřejmě paní vedoucí měla dojem, že už mě nepotřebuje, a já se jí zeptala co se s ní děje, tak mi odpověděla: „Hodná vedoucí je špatná vedoucí“. Nevím, kde na tohle přišla, ale tím ztratila veškerou autoritu a týmová práce byla kdesi ...

Chtěla bych poděkovat všem, kteří stojí při mně, zvláště mému tchánovi, který na diskuzním fóru předvedl velký výkon osobního obhájce. Je hezké, když rodina stojí při sobě. Původně jsem ho varovala, ať nic nepíše, že je to zbytečné, ale asi by mu ta nespravedlivost nedala spát. Nakonec jsem ráda, že spousta věcí a pravd vyšla najevo. Ale cítím, že je čas skončit a nechat vše osudu. Věřím, že dobrým lidem se vše v dobrém vrátí a nespravedlnost bude po zásluze zúčtována.

Proto nemarněme čas dalšími diskuzemi a pojďme raději dělat něco užitečnějšího.

Alena Malafarinová, bývalá redaktorka Železnobrodského zpravodaje

 Zdravím Miloše,
   se vším jak píšeš se naprosto ztotožňuji. To, co je svobodné myšlení a projev jsem poprvé poznal , když jsem opustil SVVŠ (dnes "gympl") v Jablonci n.N., a vstoupil jsem do školy v Itálii. Byl revoluční rok 1968/69, u nás byli "sovětští osvoboditelé" a Evropa se zmítala ve studentských bouřích, které se samozřejmě nevyhly ani Janovu a tím ani mně, za svobodnější školství. To jsem vůbec nechápal, protože mi volnost školství proti našim podmínkám připadala úžasná. Poprvé jsem se setkal se svobodnými přednáškami profesorů, poprvé jsem u zkoušky nemusel "papouškovat" doslovný text z jediné vnucené učebnice, poprvé jsem nemusel mít všechna čísla v hlavě...Namísto toho vyhledávání v literatuře, studium v knihovnách a předložení vybrané tématické práce dle svého náhledu. Následná diskuse event. oponentura s profesore . Hltal jsem takovou svobodu plnými doušky, zvláště s fantastickými profesory, se kterými jsem měl tu čest a jejichž otevřenost k nám studentům byla úžasná. Nemohu nevzpomenout na italštinu  jejíž prof.Villa byl velký literát, na fyzikální a instrumentální chemii, jejíž prof.Ammendola byl asistentem světově známého prof. Natty (z Janovské univerzity), který spolu s Dr. Zimmemanem byli nositelé Nobelovy ceny, jehož jsem měl taktéž možnost poznat osobně a tak bych mohl pokračovat. Ale proč to všechno říkám? Tito a další mi dali do života velký vklad a to že mě (ale samozřejmě i ostatní) naučili samostatnosti v myšlení, pokory před ostatními, úcty k lidem jako takovým a hlavně nespokojit se s předloženým tvrzením a hledat a hledat a hledat... Oni, lidé kteří se dostali až na vrchol světového uznání zůstali lidmi. Bez povyšování, bez arogance, bez namyšlenosti. S námi, právě odrostlými puberťáky komunikovali a jednali jako rovný s rovným, ne "s patra".
Před cca 30 lety proběhla v Itálii reforma školství a tento sytém "učení" byl zaveden již od 1.tř.základní školy. Spolu se slovním hodnocením žáka se stal nádherným modelem pro výchovu svobodných a přemýšlivých lidí, kteří se nespokojí s předloženou oficiální "skutečností" a pátrají a hledají...a v naprosté většině umí číst i mezi řádky. Nestávají se tak "klony" svých učitelů či autorů "doporučených"  učebnic. Takoví lidé pak mohou číst bez obav i informace z internetu, nebo dokonce z nějaké "drbny" (bulvární časopis), jelikož jsou pány svého myšlení.
Končím, protože bych psal a psal a psal...
   Ahoj, Ernesto.

Zdravím pí.Bc.Chaloupkovou.
Možná to zní podivně, ale jsem skutečně potěšen, že tato „konfrontace“ se malými krůčky začíná ubírat směrem ke konkretizaci a i Vaše odpovědi, sice ještě trochu vyhýbavé začínají nabírat konstruktivní podobu.
Nejsem to já, kdo zkresluje informace, ale v tomto případě jste asi vůbec nepochopila a hlavně přesně nečetla bod č.5 z mého příspěvku z 11.12.13, 16:32, kde zcela zřetelně na závěr píši „tato výtka směřuje na vedení“ (ke stížnosti na Váš přístup k podřízené), neboť min. od 24.10.2013, kdy pí. Alena Malafarinová podala výpověď u p. tajemníka (personalistika) tento nijak nekonal (a nebo nechtěl ) ve věci narušených vztahů na pracovišti, aby si ověřil, zda nedošlo k nějakému pochybení. To jestli oslovil nebo neoslovil Vás nebo p. starostu je otázka vůle řešit nedostatky v mezilidských vztazích. Proto tato moje výtka směřovala na vedení.
S Vámi se zpočátku snažila věci řešit ale vzhledem k Vaši neochotě diskutovat „férově“ a konstruktivně (což mohu na základě osobní zkušenosti potvrdit) zcela pochopitelně záhy vzdala. A že nešla „žalovat“ p. starostovi? Myslím, že v kontextu současné diskuse je to zřejmé. Nevstřícnost, neochota odpovídat na konkrétní dotazy, odvádění pozornosti na „jinou kolej“- mlžení a konec konců i překrucování skutečností… Na takto vedené konfrontace názorů neměla (jako máma od rodiny) ani chuť ani sílu.
Požadavek na autorství grafického ztvárnění: toto bylo již několikrát vcelku logicky odůvodněno, stačí vyhledat v minulých příspěvcích. (Jinak z diskuse bude „bichle“).
Líčím skutečnosti, jako kdybych u všeho byl. Ano, protože (jako „pantáta“, když již bohužel nemá svého otce, který by se jí zastal) stal jsem se „účastníkem“ celé kauzy, jelikož jsem viděl následky všeho na její psychice a logicky jsme celou věc velice detailně probírali. Tyto a navazující skutečnosti jsem si ověřoval i z jiných úhlů pohledu ale i osobní zkušeností s Vámi, tak, abych v rámci možností si zajistil co nejobjektivnější náhled. A to, že kauza je probírána tak detailně právě zde (souhlasím, že za normálních okolností by k tomu nemělo docházet) je právě Vaše neochota a nepřístupnost k diskusi ale i nečinnost vedení (p.tajemník a p. starosta).
K informacím z „Wikipedie“ tohoto charakteru, jak je uvádím: vím, že informace z „internetu“ i z této „encyklopedie“ je nutno brát s velikou opatrností a rozervaností. Ale ruku na srdce, v tomto případě se jedná o velice reálný a věcný pohled na danou problematiku, což lze hravě ověřit i z jiných zdrojů (např. z různých encyklopedických slovníků, či odborným dotazem na některé velké redakce…) ale to vše jistě dobře víte, takže odkaz na „vysokou školu“ byl pouze zavádějící.
Velice se již těším na jednání u p. starosty, kde se zajisté sejdou všichni zúčastnění. Dá se říci, že moje podmínka je téměř splněna, pouze část otázky č.1 (příspěvek z 07.12.13, 13:57) zůstala nezodpovězena . Chybí mi konkrétní a přesný důvod Vašeho odstranění (cenzurování) příspěvku pod názvem „slovo redaktorky). Prosím Vás tedy o doplnění. Poté nic nebude bránit zasednout u jednoho stolu.
Uvádíte titulní stranu prosincového zpravodaje, jako výtku k otištění bez souhlasu autora. Je ale s podivem, jak můžete tvrdit co já si myslím, nebo jak výtku vnímám. V protikladu k Vašemu tvrzení uvádím, že samozřejmě takovouto konkrétní výtku vnímám správně jako nedostatek, ale až po pečlivém přešetření všech skutečností, které vedly k otištění tohoto mimochodem signovaného díla – souhlasím s Vámi, velmi pěkného. Někdy se věci mají trochu jinak, než se prezentují v první chvíli.
A nakonec ještě jednou (snad už naposled) ke knize Tomáše Kesnera (mimochodem smekám i zde jako Broďák před působivou publikací, která jak vím stála mnoho a mnoho úsilí i zaujetí pro věc a právě proto mi vadil svévolný přístup cizích osob k jeho dílu). Omluvte mne, ale jestli považujete za ústní souhlas k vydání to, že před časem při hovoru o jeho publikaci padl dotaz, jestli by mu nevadilo znovuvydání jeho knihy a on řekne že se určitě domluvíte…promiňte, ale toto není řádný souhlas. Domnívám se, že řádná, byť ústní smlouva by měla vypadat asi takto: „Pane Kesner, míníme tehdy a tehdy vydat znovu Vaši knihu s těmito a těmito tiskovými změnami, v nákladu xxx ks. O případné autorské odměně se zajisté dohodneme“. Takováto ústní smlouva by pak měla být převedena do písemné formy a stvrzena podpisy. Vždyť se jedná o zpoplatněnou distribuci publikace – prodává se. Následně jste dokonce s autorem nejednala zrovna korektně, když byl překvapen vydáním a přišel za Vámi. Zajisté víte o čem mluvím.
To, proč vystupuji dle Vašich slov jako obhájce či mluvčí za svoji snachu jsem popsal výše. Spíše si pokládám otázku proč, když znáte Alenu Malafarinovou jako nekonfliktního člověka uvádíte, že „…vždy přecházela do protiútoku s vysokým nasazením s vysokým sebevědomím…“( 10.12.13, 11:40). Neznamená to snad, když někdo přechází do protiútoku, že je na něj útočeno? A neznámená to, že když je někdo nekonfliktní a zachová se určitým „důraznějším“ způsobem, že je mu činěno příkoří? A to, že by Vám nebylo milé, kdyby se za Vás někdo postavil? To je Vaše věc. Naše rodina drží spolu, ale i s přáteli, a jsme ochotni se vždy postavit rozhodně na společnou obranu. Pokud někomu je činěna nějaká nespravedlnost, vnímáme to jako nespravedlnost vůči všem. Jestli jste to nezažila, tak je mi to líto, přišla jste o hodně.
Slunce v duši, Ernesto Malafarina starší

Dobry den vsem  navstevnikum fora (a ahoj Ernesto! :)  Me naopak prijde docela adekvatni, ze se takoveto "kauzy" resi zde. Takhle si predstavuji otevrenou, nekabinetni politiku. Je mozno zblizka sledovat, jak kdo  argumentuje, jak se chova v konfliktni situaci apod.  - a to je prece dulezite vedet, zvlaste u politiku :) Neznam osobne hlavni akter(k)y sporu.  Zaujala mne ale tato diskuse (a nejsem sam, jak vidim na poctu navstevniku - po svedcich Jehovovych ocividne druhe nejnavstevovanejsi diskusni  tema Zelezneho Brodu, krome tedy evergreenu nevyhovujicich svodidel). Mel bych jeste poznamku na tema Wikipedie. Jeji uroven je velmi promenliva. Nektere clanky jsou vynikajici (muj osobni  dojem tedy - jak v oblasti vlastivedne tak i odborne, treba  v matematice a fyzice) jine jsou malo zdarile az uplne mizerne. Zakazovat to ale? Skola - i vysoka -  ma  vychovavat k samostatnosti a kriticnosti mysleni, ne k zakazovani. Mozne je upozornit na promenlivou kvalitu te encyklopedie, mozne je upozornit treba  na ubohou kvalitu a manipulativnost vetsiny nasich  medi, i tech udajne prestiznich ci nejrozsirenejsich i (idnes, ihned, novinky, blesk, reflex, respekt... zeleznobrodsky zpravodaj z hodnoceni vynechejme :) Zakazovat ale citovat informace treba z tech hospodarskych novin ci odjinud?  To asi neni spravna cesta. To jen tak na okraj :)  

Vážený pane Malafarino,