ZA > Občan > Městské muzeum > Historie městského muzea

Historie vzniku městského muzea v Železném Brodě sahá na sklonek 19. století, kdy se začal z různých zdrojů pozvolna vytvářet sbírkový fond. V této době vrcholily přípravy sběru etnografického materiálu pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze (1895), kam přispěl i  okresní odbor Národopisné výstavy českoslovanské ze Železného Brodu. Část sebraného materiálu putovala po skončení výstavy zpět do Železného Brodu. Na obeslání výstavy se podílelo i místní společenstvo živnostníků, které vlastnilo historické památky po zrušených řemeslných ceších, jako byly cechovní korouhve, pečetidla, pokladnice i archiválie. Cechovní památky ve sbírkách převažovaly, proto bylo muzeum v začátcích označováno přívlastkem živnostenské. V této době byly sbírky, ovšem bez jakékoli evidence, uskladněny v budově radnice. A to uskladněny v  pravém slova smyslu, protože o jakékoli reprezentativní muzejní expozici nemůžeme ani uvažovat. Tehdejší muzea obecně vypadala spíše jako přístupné depozitáře s více či méně urovnanými předměty. A co víc, i v rámci radniční budovy docházelo k občasným přesunům sbírek. I po přestavbě radnice v roce 1901 ještě zůstaly sbírky v její budově a za pomoci studentů již byl pořízen první inventář.

Až potřeba města zřídit vyučovací místnosti pro žákyně dívčí školy donutila živnostenské muzeum prostory radnice opustit. V této době se stalo patronem muzea město a název se proto doplnil na Městské živnostenské muzeum. Z prostoru radnice se muzeum přesunulo do protější budovy chlapecké školy, kde sídlilo až do roku 1926, kdy získalo od  Pojizerského průmyslového vývozního ústavu prostory v nově postavené budově sklářské školy. V průběhu roku 1926 se také zformoval přípravný výbor s úmyslem založit v Železném Brodě muzejní spolek, který by se staral o doposavad shromážděné sbírky. Až po osmi letech činnosti se podařilo záměr dovést k úspěchu.

Dvacátého třetího října roku 1934 se v budově radnice konala ustavující schůze Muzejního spolku. Nově ustavený spolek převzal do své správy všechny sbírky dosavadního Městského živnostenského muzea, které byly zmíněny výše. Založení spolku představuje zásadní přelom v organizaci muzejní činnosti v Železném Brodě. Někdejší sběratelská živelnost je nahrazena jasně formulovanou koncepcí. Po prvních spíše amatérských a  nadšeneckých pokusech je to další krok směrem k „profesionalizaci“ muzejní činnosti. Muzeum se ve své sbírkotvorné koncepci zaměřovalo na  oblast Železnobrodska a neomezovalo se pouze na památky etnografické, ale sbíralo přírodniny i umělecké, historické a archeologické předměty. V roce 1936 se muzeum opět stěhovalo, naštěstí opět jen v rámci náměstí. V tomto roce byla dokončena stavba nové budovy městské spořitelny, ve které se, díky jejímu řediteli a zároveň členu Muzejního spolku Jaroslavu Hudskému, našlo dostatek místa na instalaci a  deponování muzejních sbírek. O exkluzivitě prostor svědčí fakt, že se v  nich muzeum nachází doposud. Během druhé světové války byly prostory muzea na čas obsazeny německou armádou a muzeum nebylo pro návštěvníky ani pro členy spolku přístupno, ale téměř ihned po skončení války byla činnost muzea obnovena.

Během padesátých let, kdy byly novým politickým režimem nemilosrdně likvidovány všechny spolky (Sokol, Junák apod.), muzeum dále fungovalo pod hlavičkou Muzejního spolku a pod patronací města. Spolupráce spolku s  Národním výborem rozhodně nebyla ideální, politický tlak vyvrcholil zejména po roce 1948, kdy místní Akční výbor Národní fronty vznesl námitky proti dlouholetým činovníkům Muzejního spolku a donutil je rezignovat na spolkové funkce. Existence spolku byla v padesátých letech pravděpodobně spíše formální a vydržela až do roku 1957, kdy správa muzea svým přípisem z 29. ledna 1957 oznamuje likvidaci Muzejního spolku a současně ustavení Kroužku přátel muzea při Osvětové besedě v Železném Brodě. Tím se uzavřela kapitola existence Muzejního spolku založeného na základě dobrovolnické práce. Sbírkový fond byl znárodněn a muzeum se začlenilo do správy města.

Pro muzeum nadešlo nelehké období. Všeobecné státní plánování a  regulování se nevyhnulo ani oblasti muzejní a koncem padesátých let se o  železnobrodském muzeu uvažovalo jako o krajském národopisném muzeu. Muzeum se ale potýkalo ve svém provozu s nejrůznějšími těžkostmi a  dlouholetý kronikář, archivář, muzejníka a učitel v jedné osobě – František Sochor uvádí, že se dokonce uvažovalo o jeho zrušení. K tomu naštěstí nedošlo a expozice muzea byly v roce 1967 reinstalovány a  upřednostněna byla prezentace národopisných sbírek. Muzeum změnilo název na Národopisné muzeum horního Pojizeří. Autorem libreta k reinstalaci expozic byl známý odborník PhDr. Josef V. Scheybal ze Severočeského muzea v Liberci.

V této podobě vydržely expozice až do druhé poloviny devadesátých let dvacátého století. V této době započala rozsáhlá rekonstrukce roubeného domu Běliště, o kterém se již od šedesátých let uvažovalo jako o vhodném objektu pro prezentaci národopisných sbírek. Prostory stávající hlavní muzejní budovy byly uvolněny a využity k instalaci doposavad opomíjených sklářských sbírek.

Sbírky

Jako ve většině malých městských muzeí se i v železnobrodském nachází opravdu pestrá směsice předmětů z nejrůznějších oborů lidské činnosti. Sbírkotvorná činnost muzea nebyla od svých začátků striktně vymezena a  výběr sbírkových předmětů se řídil především jejich stářím a vztahem k Železnému Brodu nebo jeho okolí. Tak se do muzea dostaly vetší soubory předmětů sebraných pro Národopisnou výstavu Českoslovanskou a pro dějiny města významné cechovní památky (korouhve, typáře, pokladnice), ale také veliké množství jednotlivin, darovaných obyvateli města a  přilehlých obcí. V roce 1935 se sbírky muzea významně rozrostly díky odkazu železnobrodského rodáka Otakara Hrušky, bohnického děkana, který muzeu daroval bohatou kolekci uměleckých předmětů (obrazy, porcelán, nábytek, sochy). Tyto předměty tvořily kompletní interiér jeho bohnického bytu a byly také v této podobě instalovány, jako tzv. Hruškovo muzeum. O oblast archeologie rozšířil muzejní sbírky amatérský archeolog Ing. Vilém Vaníček, který se svými pomocníky prováděl průzkum hradu Návarova a některých okolních obcí. Z těchto výzkumů pochází unikátní soubor keramických kachlů ze zmiňovaného hradu. V průběhu let se sbírkový fond muzea dále rozrůstal, po roce 1948 i o předměty delimitované z nejrůznějších institucí.

Nejcenější část muzejních sbírek představuje rozsáhlá sbírka skla, sestávající zejména z produkce železnobrodských sklářských firem, působících v Železném Brodě od třicátých let 20. století, po roce 1948 znárodněných a začleněných do nově vzniklého národního podniku Železnobrodské sklo. I tento podnik přispěl do sbírek díly od svých nejlepších výtvarníků (Klinger, Libenský, Brychtová, Tockstein). Městské muzeum vlastní i rozsáhlou kolekci prací žáků a profesorů zdejší sklářské školy z rozmezí let 1920 – 1960, ve které jsou zastoupeny i  mimořádné práce prvních pedagogů školy (Metelák, Juna, Přenosil, Brychta). Historické sklo je ve sbírce zastoupeno jen okrajově.

Muzejní knihovna

Činovníci někdejšího Muzejního spolku se kromě sběru muzeálií snažili vybudovat i studijní vědeckou knihovnu nákupem odborných publikací. K rozšíření knihovny napomohl velkorysý dar faráře a  vlastivědného badatele pátera Jana Hrdého, který v roce 1940 daroval velkou část své odborné knihovny čítající 456 svazků, převážně historiografických prací, pramenných edic a církevních spisů. Knihovna byla dále rozšiřována nákupy, odkazy i delimitacemi z místní městské knihovny a v roce 1943 čítala již přes tři tisíce svazků. V současné době se část této historické muzejní knihovny nachází ve Státním okresním archivu v Jablonci nad Nisou.

Mgr. Petra Hejralová
Městské muzeum