Životy každoročně zmařené v senoseči
Senoseč, probíhající zejména v květnu a červnu, představuje v naší republice každoročně závažný problém z hlediska ochrany přírody a zvířat. Hlavním problémem je úhyn volně žijících živočichů, zejména srnčat, která se ukrývají ve vysoké trávě a při setkání se zemědělskou technikou neutíkají, ale přitisknou se k zemi, což je jejich přirozená ochrana.
Věděli jste, že pod žacími stroji jen v České republice ročně zahyne až 60 000 srnčat a dalších čerstvě narozených mláďat divoké zvěře a ptactva?
Na pomoc divoké zvěři, převážně srnčatům, vznikají po celé České republice spolky, kde se sdružují lidé, kterým to není jedno. Na webové stránce Lokální skupiny - STOP SEČENÍ SRNČAT je uveden výčet spolků podle krajů. V našem okolí fungují spolky Za život srnčat z. s. a Vyhánění srnčat-senoseč, Mladoboleslavsko, které můžete najít na facebooku.
Většina spolků se snaží o pořízení dronů s termovizí. Jelikož drony s termovizí představují nejefektivnější vyhledávání zvěře a je jich stále málo, měla by veřejnost vědět, že každý, kdo se o tuto problematiku zajímá, může spolkům pomoci finančně skrz sbírky, které jsou založené třeba na platformě Donio.
Než začnete zachraňovat, je ovšem důležité myslet na několik kroků. Můžete kontaktovat myslivce v místě, kde chcete pomoci, a nabídnout svou pomoc. Pak je třeba respektovat i to, že v některých případech si myslivci a zemědělci při záchraně zvířat poradí sami. Jistě bude dost příležitostí pomáhat jinde. Nejlépe je sledovat již založené skupiny na facebooku, instagramu či webových stránkách. Důležité upozornění pro veřejnost – „Hlavně v období, kdy se rodí srnčata mějte na loukách a u lesa své psy na vodítku“. Ve Švédsku a Norsku je tohle pro lidi už samozřejmost.
Jak na záchranu mláďat divokých zvířat při jarní senoseči? Pokud chci pomáhat, všechny informace mohu čerpat na webu od skupiny Zachraň srnče před sekačkou z.s.
(Zdroj: Česká zemědělská univerzita)
1. Na místě samotném, kde probíhá záchrana zvířat, se řídím pokyny myslivců, popřípadě zemědělců. Dbám na svoji vlastní bezpečnost, nepřibližuji se k zemědělským strojům. Pokud mám s sebou psa, tak vždy pouze na vodítku, aby neohrozil zvířata, která se v louce nebo v poli ukrývají.
2. Pokud při procházení louky nebo pole najdu zvíře nebo jeho mládě, nikdy na ně nebudu sahat. Dotykem své ruky a přenesením svého pachu bych mládě ohrozil na životě (rodiče by jej odvrhli). Vím, že mláděti je vždy nejlépe s jeho rodiči, a proto jej nebudu odnášet (pokud není vážně zraněno) do záchranné stanice. O nálezu osobně nebo telefonicky informuji myslivce nebo zemědělce, a poradím se s nimi na dalším postupu.
3. Plašení zvířat, procházení luk, umisťování plašičů a zapachování ohroženého prostoru provádím volným a pomalým procházením po louce nebo poli. Pokud je nás více, můžeme vytvořit rojnici, tak místo lépe a systematičtěji prohledáme.
4. Začnou-li přede mnou zvířata utíkat, je to v pořádku. Pouze sleduji, zda opustila ohrožený prostor, který je určen k sečení.
5. V místech, kde se neseče – lesy, remízky, meze, jiné zemědělské plodiny (např. obilí, řepka) – zachovávám klid, aby se zde zvířata mohla ukrýt, když je z louky nebo pole vyženu. Nikdy do takovýchto prostorů nepouštím svého psa.
6. Jestliže najdu uhynulé zvíře nebo jeho mládě, o kterém si myslím, že zahynulo pod žacím strojem, informuji o tom místní myslivecké sdružení.
7. O možnosti pomoci při záchraně mláďat divokých zvířat při jarní senoseči informuji i ostatní, zajímám se o dění u vybraných lokalit, kde se chci záchrany zvířat a jejich mláďat zúčastnit.
8. Spolupracuji při záchraně zvířat se všemi zainteresovanými stranami, vystupuji slušně, a mám pochopení, že moje pomoc dobrovolníka, může být někdy z různých důvodů odmítnuta. Jsem si vědom toho, že všem jde o jeden společný cíl, a to je záchrana mláďat divokých zvířat při jarní senoseči.
článek zaslán paní Alenou Růžičkovou