Trakařem do Prahy po šedesáti letech
Pozvánka k zastavení v Železném Brodě
Další informace, fotky, odkazy či články naleznete na www.trakaremnaderby.cz
Každé cílové město (konec etapy) má svou událost na FB - Železný Brod https://fb.me/e/6B1X9Mkq3.
K objasnění zamýšlené akce přikládáme článek uvedený v zářijovém čísle Železnobrodského zpravodaje:
O jedné fotbalové sázce aneb trakařem ze Smržovky do Prahy
V roce 1965 se dva kamarádi, slávista František Pacák a sparťan Antonín Pavlíček, vsadili o návrat SK Slavia Praha do ligy. Pokud Slavia postoupí, Pavlíček odveze Pacáka na derby na trakaři; pokud ne, Pacák pojede na méně významné utkání Slavia Praha – Jablonec. K sázce došlo v restauraci Kufr na vlakovém nádraží ve Smržovce, a ještě té noci šli muži vzbudit smržovského notáře a sepsali smlouvu.
Slavia postoupila, a tak Antonín Pavlíček vezl Františka Pacáka na trakaři ze Smržovky do Prahy. Trasa jízdy vedla ze Smržovky přes Železný Brod, Turnov, Mladou Boleslav, Starou Boleslav, Kbely do Prahy na strahovský stadion, kde se derby Sparta – Slavia, v sobotu 4. října 1965 uskutečnilo. Antonína Pavlíčka čekalo 145 km a v cestě mu stály dva vražedné kopce hned na začátku. První z Plavů do Držkova, druhý z Malé Skály směrem k Turnovu a na závěr ještě brutální stoupání na strahovský stadion. Trakař byl speciální, lehký duralový stroj s bantamovým kolečkem, s brzdou, klaksonem, směrovkami, odrazovými skly a zvláštními popruhy, aby se vodič tolik nenadřel. Stroj byl vyroben v tanvaldském podniku Totex, kde Antonín Pavlíček pracoval. Dvojici doprovázeli přátelé a patronát nad trakařovou jízdou převzal sáňkařský oddíl Spartak Smržovka. Expedice na derby měla kuchaře i doprovodný čtyřkolák, naložený nezbytnými proprietami. Mezi nimi stany, jeden ve sparťanských barvách, druhý ve slávistických.
Trakařová jízda odstartovala ve Smržovce v sobotu 28. srpna. Na náměstí se s Pavlíčkem a Pacákem loučilo deset tisíc lidí, a linkový autobus z Jablonce do Harrachova prý nabral kvůli zacpané silnici půlhodinové zpoždění. První den jízdy končil v Železném Brodě. „Když se výprava ocitla na kraji města byl kolem ní již houf lidí, hlavně dětí. Jakmile se trakařníci objevili na náměstí přivítalo je mohutné – huráá. Měli co dělat, aby se prodrali před budovu městského národního výboru. Oba sportovce ze Smržovky oficiálně přivítal předseda MeNV – sparťan Rudolf Štekr. Hlasatel a slávista Ing. Ladislav Lubas požádal oba soky k veřejnému rozhovoru do městského rozhlasu.“ Ubytování bylo zajištěno pod korunami stromů v blízkosti parku Na Obalovně (nepodařilo se mi přesně identifikovat toto místo, ale zdá se, že by mohlo jít o prostor nad Panskou zahradou, kde v té době měli snad sídlo cestáři). Smržovští se ubytovali za doprovodu veselé písničky železnobrodského harmonikáře Jiřího Pirocha. Oba stany byly vybaveny interiérem i exteriérem v klubových barvách – slávisté v červenobílém, sparťané v modro-žluto-červeném provedení. Po nezbytné hygieně v hotelu Cristal a vydatné večeři v restauraci Slavie se účastníci uložili ke spánku.
„Druhý den, smržovští trakařníci nastoupili k odjezdu před Slavií. Jirka Piroch předstoupil před výpravu s harmonikou a začal hrát „Ku Praze je cesta dlouhá, stromkama je sázená“. Pravou nohou vykročil Pavlíček do druhé etapy. Doprovázelo ho mávání, přání a volání – At žije Sparta a Slavie. Pirochova harmonika nabírá dech pro další pochodovou píseň „Bohemians“. Muzikant vyprovází smržovské s početným doprovodem místních obyvatel daleko za město.“
Zpráva o podivuhodné sázce se šířila bleskem nejen po Smržovce, Jablonecku, ale po celém Československu. K silnicím a ulicím přilákala tolik obyvatel, že představitelé jediné vládnoucí strany na ni začali žárlit, protože dostala do ulic více lidí než na 1. máj. Například policejní velitel v Mladé Boleslavi požádal Pavlíčka a Pacáka, aby opustili město až po osmé hodině ranní, protože se obával, že by shluky lidí v ulicích v časných ranních hodinách mohly zabránit zaměstnancům továren v cestě do práce. Z podobného důvodu, že dělníci opustí továrny, aby šli vítat Pavlíčka s Pacákem, zakázali projet dvojici Sokolovskou třídou v Praze, ač byla v původním plánu navrženým ministerstvem vnitra. Byla povolena jen dlouhá objížďka přes Libeň a Holešovice, za doprovodu Veřejné bezpečnosti.
První článek o akci, vyšel na sportovní stránce Zemědělských novin dne 6. srpna 1965. Za čtrnáct dní poté zveřejnilo další Svobodné slovo a pak vycházely další – opět ve Svobodném slově, Průboji, Práci, Mladé frontě, Mladém světě, Pochodni, Novinách Jablonecka a jinde. Jednalo se však o strohé informace. A pak se už nepsalo...vyšel pokyn Hlavní správy tiskového dohledu (dohlížela na ideovou nezávadnost tisku), že „Nelze zveřejnit už žádnou zprávu o tom, že k utkání Sparta Slavie 4. září 1965 jede ze Smržovky v důsledku sázky trakař s doprovodem“. Ale psalo se o tom v zahraničních denících a časopisech. Rakouská i německá televize přinášely téměř denně krátké záběry se zpožděním jednoho dne. Zpravodajství se objevovalo téměř pravidelně v denících jako Daily Wolker, Volkstimme nebo L‘Humanité, a to nejen v podobě krátkých zpráv, ale i fotografií. Mezi další zmíněné časopisy patřily například Junge Welt, Bunte Illustrierte, Frankfurter Allgemeine Zeitung a další. Anabáze se, přes všechny ústrky, dočkala zaslouženého ocenění. Při přestávce derby pánové ze Smržovky objeli strahovské hřiště a aplaudovalo jim 50 tisíc diváků. Snad jen pro úplnost derby na Strahově skončilo smírně, s výsledkem 2:2.
Z trakařové jízdy se díky prodeji pohlednic a odznaků podařilo vybrat (po odečtení nákladů) na tehdejší dobu skvělých 32 tisíc korun, které byly věnovány na pomoc slovenské obci Obid, kterou v tom roce postihly povodně. Část peněz pak šla na výstavbu sáňkařské dráhy ve Smržovce.
Tento text vycházel především z knihy od Jaroslava Novotného Raketou do vesmíru, trakařem do Prahy.
David Řeřicha, pracovník muzea