Novoroční zamyšlení.
Začnu trošku někde jinde. Dostali jsme od „Ježíška“ krásné hudební DVD. (Mimochodem jsme velcí sběratelé takovýchto „placek“, jelikož člověk nemůže být všude a i kdyby, je dobré mít nějakou profesionálně natočenou památku, kterou si pustím, když přichází nostalgie.) Jedná se o „koncert století, bratři Nedvědi na Strahově + hosté“. A i když jde o koncert z r. 1996, myslím že i dnes (po téměř 18-ti letech) neztratil nic na svém poselství. Písničky „Nedvědů“ nebo i ex Brontosaurů, ale i jejich hostů, zvláště pak Spiritual kvintetu, jsou textově stále aktuální. To však není důvodem, proč o tom píši. Zaujala mne jiná věc a to lidé na záběrech a nejen samotní účinkující. Všiml jsem si, jaký mají výraz v tváři a očích. Je to výraz promíseného štěstí (nejenom z krásného prožitku koncertu, vnímaného uvolněněji než vnímání koncertů dnes, pod vlivem „stresujícího života“), „čerstvě“ nabyté svobody, uvolnění z „chomoutu“ ex systému a očekávání „věcí budoucích“, jak také jinak než tehdy pouze pozitivních. (V té době, pouhých 7 let od „sametové revoluce“ ještě málokdo tušil, kam se věci „dostanou“ resp. kam nás naši „vůdci zavedou“.) Ještě stále všeobecně přežívala naděje, že v demokracii nemůže dojít k nespravedlnostem, že přeci „láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí“. Jenže ono jí to někdy dost dlouho trvá a někdy potřebuje i trošku „popostrčit“, aby to „stihla“ během „našeho“ života. Nikdo ještě netušil, že mnoho rodin přijde o celoživotní úspory a „odpovědní“ budou nakonec amnestováni (např. H-systém, a jiné kauzy), nikdo si nepřipouštěl, že námi volení představitelé budou v takové míře „zkorumpovaní“ a místo předkládání věcných zákonů budou přijímat „zmetky a paskvily“, které ve svých důsledcích jsou společnosti pouze na obtíž a jen obtížně se hledají cesty k nápravě. (např. poslední „S-karta“). Konec konců i jejich „aktivita“ v zákonodárném sboru připomíná spíše „sešlost postpubertálních výrostků“ než výběr „elity národa“. Zajisté ne všichni, ale těch několik vyjímek vystihuje rčení: „Vyjímka potvrzuje pravidlo“. Toto téma by však bylo na několik samostatných glos.
Chci psát o něčem jiném. Před silvestrem jsme dostali, tak jako jindy, do schránky „Železnobrodský zpravodaj“ 2014/leden. Nechci jej nijak hodnotit, abych nebyl nařčen z „podjatosti“. Omezím se pouze na konstatování, že je „přijatelný“ (dle rčení: „Darovanému koni na zuby nekoukej“). Nemohu ale nepoukázat na skutečnosti, které byly vytýkany (v ojedinělých případech) bývalé „odpovědné redaktorce ŽB zpravodaje“ a které, podívejme, se jaksi nekontrolovatelně namnožily… (časté gramatické a grafické chyby, „roztrhané“ jednotlivé příspěvky, nesignované fotografie a články, prázdná místa…grafická ne-úprava). Ponechávám stranou i tolikrát „napadený“ formát „zpravodaje“ – A5. Domnívám se, že když někdo kritizuje, znevažuje práci jiných, měl by sám dokázat že je lepší… (Neříká se tomu náhodou:“Zamést si před vlastním prahem“?). A to zde jaksi postrádám…Předpokládám naopak, že se najde okamžitě vhodná argumentace, proč to či ono nešlo udělat, proč to či ono se jaksi nepovedlo. (Naši „vůdci“ z bývalé vedoucí strany v ČSSR - KSČ, měli na omluvu proč to či ono není, vždy připraveny tzv. „objektivní důvody“, za nimiž se skrývali 4 úhlavní nepřátelé „našeho socialistického zřízení“:
„JARO, LÉTO, PODZIM A ZIMA“.
A to se ani neptám, proč muselo dojít k rychlému, mimořádnému navýšení nákladů na „Železnobrodský zpravodaj“ ve výši 50.000,--Kč (prosinec 2013). Ale ani o tomto jsem původně nechtěl psát, jenom mi to jaksi „uteklo přetlakovým ventilem…“
K vlastnímu zamyšlení mě přivedl úvodník v tomto zpravodaji (Leden/2014) a to:
„SLOVO STAROSTY“. Jsem z něj poněkud rozpačitý. Trošku mi to připomíná rčení „kazatele“:
„Dělejte co říkám, ale nedělejte to, co dělám.“
Jednak je to již samotné oslovení „Vážení a milí spoluobčané,…“, kdy došlo k „sumarizaci“ oslovení (dříve bývalo použito jen jedno), dále pak zajisté hezké přání: „…aby byl tento rok pro nás všechny rokem úspěšným, prostoupeným vzájemnou tolerancí a ochotou si navzájem naslouchat. …“
Já osobně nevím, jak dalece mohu těmto slovům uvěřit, po zkušenostech s kauzou „Železnobrodský zpravodaj“, (pro neznalé věci viz Diskusní fórum na stránkách města pod názvem „ŽB zpravodaj“), jeho neoprávněným cenzurováním a vším, co se okolo těchto skutečností rozpoutalo a neřešilo; stejně tak i neoprávněným vydáním (bez řádné smlouvy s autorem) knihy „Železnobrodské promenády“, kdy sice došlo k jakémusi částečnému přiznání pochybení, ale bez jakékoliv veřejné omluvy (do dnešního dne), vzhledem ke skutečnosti, že kauza byla „veřejným tajemstvím“. Stejně tak bylo později jaksi „opomenuto“, že to byl právě autor knihy, který přišel s návrhem, aby jeho „dodatečný honorář“ připadl stanici poraněných živočichů. Velice „lidské“ a uznání zasluhující gesto.
V neposlední řadě je to i závěr úvodníku: „…uděláme pro náš milovaný Brod… …váš starosta…“).
Asi budu trošku „jedovatý“ ale s prominutím, i tento závěr mi připadá hodně moc populistický, ba až „podbízivý“! Jedná se sice o čas budoucí, ale ty nešťastné zkušenosti z času minulého… A ještě jednou
se omlouvám, ale „svého“ starostu, si já osobně tedy představuji trošku jinak…
V Železném Brodě, 01.01.2014
Slunce v duši, všem
Ernesto Malafarina starší
PS.
Aby nedošlo k nedorozumění, jsem si samozřejmě vědom, že se v Železném Brodě udělala řada konkrétních věcí, kterých si cením. Je ale samozřejmě nutné také vědět, jaký je stav „Má dáti/Dal“.
A to nám zajisté ukáže bilance roku 2013 (v návaznosti na ty předchozí). A že se občas něco nepovede? K tomu snad jen: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Důležitá je zkušenost, její bilance a odpovědný přístup k řešení problému. Čestné jednání je nezbytný „optional“ (rozuměj doplněk).
Začnu trošku někde jinde. Dostali jsme od „Ježíška“ krásné hudební DVD. (Mimochodem jsme velcí sběratelé takovýchto „placek“, jelikož člověk nemůže být všude a i kdyby, je dobré mít nějakou profesionálně natočenou památku, kterou si pustím, když přichází nostalgie.) Jedná se o „koncert století, bratři Nedvědi na Strahově + hosté“. A i když jde o koncert z r. 1996, myslím že i dnes (po téměř 18-ti letech) neztratil nic na svém poselství. Písničky „Nedvědů“ nebo i ex Brontosaurů, ale i jejich hostů, zvláště pak Spiritual kvintetu, jsou textově stále aktuální. To však není důvodem, proč o tom píši. Zaujala mne jiná věc a to lidé na záběrech a nejen samotní účinkující. Všiml jsem si, jaký mají výraz v tváři a očích. Je to výraz promíseného štěstí (nejenom z krásného prožitku koncertu, vnímaného uvolněněji než vnímání koncertů dnes, pod vlivem „stresujícího života“), „čerstvě“ nabyté svobody, uvolnění z „chomoutu“ ex systému a očekávání „věcí budoucích“, jak také jinak než tehdy pouze pozitivních. (V té době, pouhých 7 let od „sametové revoluce“ ještě málokdo tušil, kam se věci „dostanou“ resp. kam nás naši „vůdci zavedou“.) Ještě stále všeobecně přežívala naděje, že v demokracii nemůže dojít k nespravedlnostem, že přeci „láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí“. Jenže ono jí to někdy dost dlouho trvá a někdy potřebuje i trošku „popostrčit“, aby to „stihla“ během „našeho“ života. Nikdo ještě netušil, že mnoho rodin přijde o celoživotní úspory a „odpovědní“ budou nakonec amnestováni (např. H-systém, a jiné kauzy), nikdo si nepřipouštěl, že námi volení představitelé budou v takové míře „zkorumpovaní“ a místo předkládání věcných zákonů budou přijímat „zmetky a paskvily“, které ve svých důsledcích jsou společnosti pouze na obtíž a jen obtížně se hledají cesty k nápravě. (např. poslední „S-karta“). Konec konců i jejich „aktivita“ v zákonodárném sboru připomíná spíše „sešlost postpubertálních výrostků“ než výběr „elity národa“. Zajisté ne všichni, ale těch několik vyjímek vystihuje rčení: „Vyjímka potvrzuje pravidlo“. Toto téma by však bylo na několik samostatných glos.
Chci psát o něčem jiném. Před silvestrem jsme dostali, tak jako jindy, do schránky „Železnobrodský zpravodaj“ 2014/leden. Nechci jej nijak hodnotit, abych nebyl nařčen z „podjatosti“. Omezím se pouze na konstatování, že je „přijatelný“ (dle rčení: „Darovanému koni na zuby nekoukej“). Nemohu ale nepoukázat na skutečnosti, které byly vytýkany (v ojedinělých případech) bývalé „odpovědné redaktorce ŽB zpravodaje“ a které, podívejme, se jaksi nekontrolovatelně namnožily… (časté gramatické a grafické chyby, „roztrhané“ jednotlivé příspěvky, nesignované fotografie a články, prázdná místa…grafická ne-úprava). Ponechávám stranou i tolikrát „napadený“ formát „zpravodaje“ – A5. Domnívám se, že když někdo kritizuje, znevažuje práci jiných, měl by sám dokázat že je lepší… (Neříká se tomu náhodou:“Zamést si před vlastním prahem“?). A to zde jaksi postrádám…Předpokládám naopak, že se najde okamžitě vhodná argumentace, proč to či ono nešlo udělat, proč to či ono se jaksi nepovedlo. (Naši „vůdci“ z bývalé vedoucí strany v ČSSR - KSČ, měli na omluvu proč to či ono není, vždy připraveny tzv. „objektivní důvody“, za nimiž se skrývali 4 úhlavní nepřátelé „našeho socialistického zřízení“:
„JARO, LÉTO, PODZIM A ZIMA“.
A to se ani neptám, proč muselo dojít k rychlému, mimořádnému navýšení nákladů na „Železnobrodský zpravodaj“ ve výši 50.000,--Kč (prosinec 2013). Ale ani o tomto jsem původně nechtěl psát, jenom mi to jaksi „uteklo přetlakovým ventilem…“
K vlastnímu zamyšlení mě přivedl úvodník v tomto zpravodaji (Leden/2014) a to:
„SLOVO STAROSTY“. Jsem z něj poněkud rozpačitý. Trošku mi to připomíná rčení „kazatele“:
„Dělejte co říkám, ale nedělejte to, co dělám.“
Jednak je to již samotné oslovení „Vážení a milí spoluobčané,…“, kdy došlo k „sumarizaci“ oslovení (dříve bývalo použito jen jedno), dále pak zajisté hezké přání: „…aby byl tento rok pro nás všechny rokem úspěšným, prostoupeným vzájemnou tolerancí a ochotou si navzájem naslouchat. …“
Já osobně nevím, jak dalece mohu těmto slovům uvěřit, po zkušenostech s kauzou „Železnobrodský zpravodaj“, (pro neznalé věci viz Diskusní fórum na stránkách města pod názvem „ŽB zpravodaj“), jeho neoprávněným cenzurováním a vším, co se okolo těchto skutečností rozpoutalo a neřešilo; stejně tak i neoprávněným vydáním (bez řádné smlouvy s autorem) knihy „Železnobrodské promenády“, kdy sice došlo k jakémusi částečnému přiznání pochybení, ale bez jakékoliv veřejné omluvy (do dnešního dne), vzhledem ke skutečnosti, že kauza byla „veřejným tajemstvím“. Stejně tak bylo později jaksi „opomenuto“, že to byl právě autor knihy, který přišel s návrhem, aby jeho „dodatečný honorář“ připadl stanici poraněných živočichů. Velice „lidské“ a uznání zasluhující gesto.
V neposlední řadě je to i závěr úvodníku: „…uděláme pro náš milovaný Brod… …váš starosta…“).
Asi budu trošku „jedovatý“ ale s prominutím, i tento závěr mi připadá hodně moc populistický, ba až „podbízivý“! Jedná se sice o čas budoucí, ale ty nešťastné zkušenosti z času minulého… A ještě jednou
se omlouvám, ale „svého“ starostu, si já osobně tedy představuji trošku jinak…
V Železném Brodě, 01.01.2014
Slunce v duši, všem
Ernesto Malafarina starší
PS.
Aby nedošlo k nedorozumění, jsem si samozřejmě vědom, že se v Železném Brodě udělala řada konkrétních věcí, kterých si cením. Je ale samozřejmě nutné také vědět, jaký je stav „Má dáti/Dal“.
A to nám zajisté ukáže bilance roku 2013 (v návaznosti na ty předchozí). A že se občas něco nepovede? K tomu snad jen: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Důležitá je zkušenost, její bilance a odpovědný přístup k řešení problému. Čestné jednání je nezbytný „optional“ (rozuměj doplněk).