Co se do zpravodaje nevešlo
Do vydání lednového zpravodaje se nevešlo:
Nejtěžší cestu v Česku vylezl Radek Votoček na jaře, pak ještě sedm dalších
Co budu lézt letos? Dám si cesty s obtížností 9a, řekl si podle všeho na jaře Radek Votoček. Celkem se mu totiž během sezóny povedlo vylézt osm cest této obtížnosti. Neskutečnou sérii odstartoval v březnu cestami Senzace a Kompletace na Krkavce nedaleko Železného Brodu a pokračoval úspěchy v zahraničí. Prozradil o sobě, že moc nefandí běhání, ale váhu si hlídá, jeho největší parťák i trenér zároveň je táta, a kromě lezení má ještě jednoho velkého koníčka, sklářství. A taky že nerad létá vzduchem až těsně nad zem, proto se vyhýbá písku.
Do povědomí nejen mezi lezci se Radek Votoček zapsal už před pěti lety. “Snažil jsem se ustálit na úrovni 8c a úplně se v tom netrápit.” Velký zlom pak přišel v roce 2022, kdy ve své oblíbené oblasti Frankenjura vylezl hned po sobě několik cest této klasifikace. Ještě na podzim tam pak poslal 8c+ v Turecku, opět hned třikrát za sebou. “Zaměřím se vždycky na tu obtížnost, jsem schopný ji lézt na boulderu, posouvám i v hlavě svoje hranice,” popsal cestu k úspěchu. Pak ale při posledním přelezu přišlo zranění. “Měl jsem plány, chtěl jsem to ještě ten rok posunout, prsty celý rok držely, ale pak už to nešlo,” vysvětlil.
Problémy s bolavými prsty Radka na chvíli přibrzdily, nicméně letos 21. března uzavřel velkou kapitolu na Krkavce, když tam vylezl nejtěžší cesty 9a Senzace a Kompletace.
“Krkavčí skála je vyhlídka, pod kterou je několik oblastí, obrovská koncentrace cest ve čtyřech lezeckých sektorech. Je tam něco přes dvacet základních linek, které se dají různě kombinovat,” popsal Radek své oblíbené místo u Železného Brodu, kam s tátou jezdí trénovat hodně často, v sezóně klidně i každý druhý den. Jde o skálu z fylitu, tedy pevnější břidlice, což mu vyhovuje.
“Většina cest tam má obtížnost 8a nebo těžší. Právě na Krkavce jsem posunul svoje milníky, vylezl jsem tam svoje první 8a, 8a+ a tak dál,” dodal Radek s tím, že letos vylezl i nejtěžší tamní cesty Senzace a Kompletace klasifikované jako 9a.
Radek říká, že nemá rád dlouhé nacvičování, nerad se v jednom místě trápí dlouho. “Senzaci jsem zkoušel poprvé tak zhruba před pěti lety a pak ještě několikrát, ale vzdycky s dlouhým odstupem, byl to takový můj dlouhodobý projekt. Jsou tam ostré lišty, které vyžadují zalomený úchop, a to dlouho nešlo. Letos mě konečně prsty přestaly bolet a byly super podmínky. Chtělo to dvě tři návštěvy, vyladit to, člověk si musí připomenout pohyby těla. A pak se zadařilo a byl to úžasný pocit,” popsal Radek.
V Česku další cesty této obtížnosti nebyly, tak se vydal do zahraničí. Oblíbenou má oblast Frankenjura v Německu, ale baví ho i lezení na vápně v oblasti jezer kolem Salzburku, nejraději má převislé sportovky.
___________
Seznam cest:
- Senzace 9a, Česká republika
- Kopletace 9a, Česká republika
- Intermezzo XY gelöst 9a, Rakousko
- Hantillio 9a, Rakousko
- Vakuumgeist 9a, Rakousko
- Frontman Deluxe 9a, Německo
- Pumplori 9a, Německo
- Kreuzigung 9a, Německo
___________
Radek Votoček se nevěnuje jenom lezení, není profesionální sportovec. Tréninku věnuje hodně času, ale snaží se k němu přistupovat s rozumem. “Lezu zhruba obden. Obdivuju každého, kdo zvládá velké objemy tréninku, pro mě je ale důležitá i regenerace,” svěřil se s tím, že teď se zaměřuje na dvě složky, a to je silový trénink a samotné lezení. “Snažím se získanou sílu přetavit na boulderu ve výkon. Stále se to ale vyvíjí a mění,” přiznal. “Dřív jsem regeneroval tak, že jsem si šel sednout do brusírny skla nebo k počítači. To ale asi nebylo úplně optimální. Už ale nejsem nejmladší, tak na to musím jít trochu sofistikovaněji,” směje se třiadvacetiletý lezec. Hodně chodí do sauny, využívá červené světlo nebo masážní pomůcky. Trénink plánuje společně s tátou.
Při zmínce o běhání se Radek skoro otřese a pak kulantně prohlásí, že ho úplně nepreferuje. “Váha je ale pro mě docela důležitá, abych zbytečně nepřetěžoval prsty a šlachy,” zmínil s tím, že i v téhle oblasti je pro něj největší podpora táta, ten mu trochu řeší i jídelníček. “Ale nijak striktně, prostě se snažím nepřejídat a jíst zdravě,” svěřil se Radek.
Právě táta Radka k lezení přivedl, i když se ho podle jeho slov snažil zprvu spíš odradit. Sám v mládí lezl, pak si dal ale pauzu a úplně se nehrnul zpátky. “Zlom nastal, když se v Jablonci otevřel Makak,” uvedl Radek s tím, že právě umělá stěna se stala zhruba od jeho deseti let místem, kam chodili pravidelně lézt a jeho bavilo se zlepšovat a překonávat výzvy. “Pamatuju si, jak jsem se tam odhodlával do takového převisu, bylo to asi 30 centimetrů naklopené roviny, a nakonec jsem ji zdolal,” směje se svému klukovskému výkonu Radek. Motivoval ho hlavně táta, chtěl překonat jeho 7a, už jako dvanáctiletý kluk se nebál to zkoušet.
Radek žije nedaleko Jablonce nad Nisou, prakticky za plotem má tedy pískovcový Český ráj. Tam ho to ale netáhne. “Nemám rád velké odlezy a velké pády. Lítat těsně nad zem není pro mě,” vysvětlil. Vyráželi spíš do zahraničí na vápno. “Postupně jsme se ale propracovali i třeba k lezení na Pantheonu a srdcovkou se stala Krkavka, takže jsme na domácí lezení nezanevřeli,” zmínil.
Když Radek neleze, věnuje se svému druhému koníčku, a tím je sklářství. Studuje i obor se zaměřením na sklo a šperk na liberecké univerzitě a v budoucnu by se rád věnoval autorské umělecké tvorbě, pro kterou čerpá inspiraci právě v přírodě a lezení. Krásně tak propojuje své dva světy.