Trávníky - památková rezervace

Památková rezervace Trávníky

Ve starobylé části města zvané Trávníky se představí památky lidové architektury, které si zachovali starobylý podkrkonošský ráz. Všechny roubené a klasicistní stavby byly postaveny na přelomu 18. a 19. století. Většina domů nese jména dle původních obyvatel domu. Objekty jsou v majetku soukromníků a nelze si je prohlédnout i zevnitř. Trasa je dlouhá necelý 1 km.
Trávníky jsou situovány nad soutok řeky Jizery a potoka Žertovník.

Malé náměstí nebo-li rynek tvoří přirozený střed této části.

Knopovsko (č.p. 45 – pro zajímavost v tomto domě byla v 50. letech 19. st - 1. poštovní expedice v ŽB) – zděný dům s klasicistními prvky, na kterém jsou velice zajímané původní dveře s empírovým portálem. Pod trojúhelníkovým štítem, který je zakončen pískovcovou vázou je umístěn reliéf mořské panny.

Šestiboká pískovcová kašna z roku 1828 je zajímavá svojí hlavicí, na které je vyobrazen znak města. Nachází se na místě, kde původně stával husí rybník.
Podoba znaku se ustálila jako modrý štít se stříbrnou hradbou s věží a v ní otevřenou bránou, po bocích doplněnou dvěma štítky. V jednom štítku je český lev znak pánů Valdštejnů a ve druhém štítku je černý pták znak pánů ze Železnice. (labuť, havran, káně)

Jechovsko – dům byl postaven již roku 1687, po požáru byl v 18. století přestavěn do současné podoby.
K tomuto domu se váže pověst z knihy Ďáblův doktor od Vladimíra Mikoláška. Perníkář Jech měl krásnou dceru Leontýnku, do které se zamiloval vodník s potoka Žernovníka. Leontýna byla mazané děvče a tak na vodníka připravila lest a poté, co jej nalákala k sobě domů – zamkla ho ve světnici a 5 dní sušila. Vytrestaný vodník se pomstil. Když přišla velká voda, vklouzl do sklepení a postupně odebíral ze základů jeden kámen po druhém. Stavení se sice sesunulo a mírně nahrbilo, ale k vodníkovi nelibosti zůstalo stát.

kavárna - poslední autenticky dochovaný objekt v jižní časti Malého náměstí – ostatní domy v této části zanikly. Zajímavé jsou původní dvoukřídlé dřevěné šesti kazetové dveře a vertikální pilastry s toskánskými hlavicemi (sloupy mezi okny). Uvnitř kavárny jsou klenuté stropy.

sklepy – sloužili jako skladovací prostory pro potraviny místních řemeslníků (perníkáře a pekaře)

Folkrtovsko - patrový objekt na obdélném půdorysu – v přízemí se zápražím a v patře s pavlačí. V 19. století zde byl provozován hostinec „U České koruny“. Zajímavé jsou na něm především okna lemovaná dřevěnou šambránou a původní klasicistní dveře.

kostelní vršek (areál kostela svatého Jakuba Většího)

schody – první písemná zmínka je z roku 1722, kdy v účetní knize místní fary je informace o zřízení 58 stupňů. Rozsáhlejší poslední oprava tohoto schodiště proběhla v roce 1940 za finanční podpory místního ochotnického souboru.
Barokní sochy sem byly přeneseny v roce 1868, autor Fr. Fiala, turnovský kameník
– vlevo sv. Anna (původně u mostku přes Žernovník),  vpravo Panna Marie Karlovská (původně před Jechovskem), nahoře sv. Jan Nepomucký (původně u Hotelu Starý Mlýn)

kostel – sv. Jakuba Většího ve zdejší podobě pochází z konce 17 st.. Předtím byl dřevěný a v době válek několikrát vypálen. V počátku 18. století za vlády hruboskalského pána Karla Des Foursa vznikla fara se stálým knězem. (Fara – 1. zděná budova ve městě z roku 1723.) Znak nad hlavním vchodem do kostela je právě rodu DF a je zde ještě vytesán latinský nápis – „posvěcená budova pne se k výšinám.“ (r 1762 – rok vzniku této kostelní přístavby.) Soška ve štítu ve výklenku je sv. Josef s Ježíškem.

kostel (interiér)
*oltář - navrhl architekt Karel Klenka, práce studentů a učitelů sklářské školy
- materiál - slivenecký červený mramor a sklo, kozákovské drahokamy
- vyroben v letech 1932 -33 profesory a studenty místní sklářské školy
- vysvěcen v r. 1934
- na sklech vyleptány obrazy světců (Zdislava, Anna, Prokop a Vojtěch)
* (nad) svatostánek - zlacená socha sv. Jakuba (sochař D. Pešan).
* presbytář (na stropě) – nástěnná malba – Svatá rodina v člunu na moři
* na bocích – mozaiky andělů od prof. sklářské školy p. Žáka

* pieta(sedící Matka Boží se zmučeným Kristem) – originál z 15 st. byl zničen při požáru roku 1990, kopii Piety z roku 2006 vytvořil slovenský sochař Vlado Morávek. Lipové dřevo dodal Jiří Pastorek.

* kazatelna – z r. 1781 se sochou sv. Jana Křitele
* křtitelnice – cínová z r. 1761
* obrazy křížové cesty – z r. 1828
* oltáře postranní - zasvěceny sv. Josefu a sv. Anně.
* socha panny Marie Lurdské, Terezička (mise)
* varhany - byly přeneseny na kůr až po přístavbě kostela a to roku 1762 až 1763. Úprava a oprava varhan proběhla během let několikrát. Poslední byla v polovině 20. století, kdy se postavil velký koncertní nástroj v současné podobě.

zvonice -(autor Johan G. Volkert je stejný jako u kostela) je datována do roku 1761 je situována na hraně kostelního návrší – jihozápadně od kostela za ohradní zdí někdejšího hřbitova (hřbitov - zrušen roku 1885 – kosti uloženy v kostnici a poté již na stávajícím hřbitově). V roce 2007 shořela. Obnova zvonice proběhla ve Slavonicích na Moravě. Firma si odvezla a očistila ohořelé trámy a připravila chybějící prvky a obvodový plášť. Zde na místě již pouze jako stavebnici zvonici opět postavili. Zvonice má dvě konstrukce – jedna nese plášť a druhá zvony. Ve zvonici jsou tři zvony, všechny z dílny pana Petra Manouška. Největší zvon o váze 480 Kg sv. Jakub Větší byl zavěšen v listopadu roku 2008. Dva menší zvony Pana Maria o váze 260 a sv. Václav o váze 170 kg byly zavěšeny později. Všechny zvony jsou poháněny ručně. Zvoní se pravidelně každou neděli.

kostnice – osmiboký objekt – sloužil k uchování ostatků. Po rekonstrukci roku 2011 je zde kaple pro pravoslavné věřící. Znak stejný jako nad vchodem do kostela – znak rodu DF (Karel a manželka Karolina z Velsu).

smírčí (Melicharův) kříž ze 17. st. – zhotovil vysloužilý voják, který žil v kostelíku na Poušti. Původně byl umístěn na Hrubé Horce a sem byl přemístěn až v roce 1906.

Dům č. 220 (roubený dům s modrou omítkou) je výjimečný pro téměř celoroubený charakter a jedinečné zachování roubené konstrukce a štítu domu. Původně se v domě vařilo v černé kuchyni. Dům prošel v roce 2010 rozsáhlou rekonstrukcí.

ul. Františka Balatky – ulice bývala v minulosti lemována roubenými přízemními domky štítově orientovanými do ulice, tzv. řadová zástavba. Zajímavostí je, že v katastrálních mapách z roku 1843 byly zakreslovány žlutou barvou jako spalný materiál.

Dům mistra tkalcovského – tzv. „červená chalupa“, která je podstatným urbanistickým prvkem ulice. Za povšimnutí stojí vyšperkovaný štít dekorativními lištami. Vedlejší dům je přesnou kopií původní stavby z roku 2003. I přes zásadní přestavbu je zachován ve své původní hmotě a výšce. Poslední dům v této zástavbě patřil mistru pekařskému.

Trávnická náves + Domy u lípy - roubené štít lemované vyřezávanými lištami a obloučkovým vlysem. Památný strom – lípa.

Vélovsko - zajímavé je opět především štítem - jeho ztvárněním a výtvarným pojetím okenního pásu s plochými balustry. Toto řešení je v Ž. Brodě vzácné a dochovalo se pouze ve 2 případech (+ Běliště).

Pískovcová kašna z roku 1828 - je technickou památkou a nastiňuje - jak bylo dříve řešeno zásobování pitnou vodou v prostředí menšího města. Kašna je umístěna na původním místě kamenného koryta. Do současného stavu byla upravena roku 1870 kameníkem Františkem Andělem z Jesenného.

Grosovsko – tzv. trávnická radnice. Zděný klasicistní dům postavený roku 1826 (datum ve štítku nad dveřmi). Za pozornost stojí architektonická výzdoba - pilastry s motivy věnce, zvonku a provazy a nika nad vchodem, kde stávala socha sv. Jana Nepomuckého. Na střeše jsou nakoso kladené střešní břidlicové šablony.

Minimuzeum skleněných betlémů (Železná 103) – Unikátní sbírka cca 60 skleněných betlémů, jediná svého druhu na světě, s korálkovou dílničkou pro děti a s prodejnou sklářských výrobků. (www.minimuzeum.wix.com/betlemy)

Jirchářská ulice – název odvozen od slova „jircháři“ – řemeslníci, kteří vydělávali a bělili kůži

Komín – tzv. Holovna (dům p. Holého) – v domě se provozovalo sklářské řemeslo, ke kterému se využíval vodní pohon ze Žernovníku. Pohon nebyl dostačující a tak si rodina pořídila parní stroj. Komín odváděl páru. Poté složil k vytápění objektu.

Krumžovsko – domek, který v letech 1780 patřil tkadleci Josefu Krumešovi je v současné době v rekonstrukci – došková střecha a dřevěný žlab byly vyměněny v roce 2011. Objekt byl od 70 let používán pouze jako skladiště a silně za tu dobu zchátral.

Huškovsko – je na protějším břehu Žernovníka, dům původně sloužil jako kovárna. Jedinečnost tohoto domu je v roubené křížové světničce, kterou můžete vidět v levé části nad roubeným přízemím. Pravá část domu je nově zděná přístavba.

Teprovsko - majetkem rodu Teprů byl dům od roku 1740. Jan Tepr je autorem Železnobrodské pašijové hry o umučení Krista. Ve štítě domu bylo místo záklopového prkna – vymalováno Boží oko. Tento dům je v současné době majetkem města a je sídlem mysliveckého sdružení.

Záklopové prkno – rodný list domu – obsahuje informace o tom, kdo, kdy a jakým způsobem dům postavil a za jaké náklady.

Teprův kříž - zde stál, v několika variantách, pravděpodobně od 18. st. až do 90. let kdy byl při nehodě poškozen. Obnovený kříž byl zhotoven podle nejstarší zdokumentované varianty v roce 2011 za podpory Občanské besedy a myslivců. Jediná zmínka o jeho historii existuje v pamětech učitele Sochora – kde je napsáno, že kříž byl postaven na místě, kde se do vody potoka Žernovníka propadl vozka i s povozem a všichni se utopili.
Dřevěný kříž s Kristem ze železa za dobu existence změnil mnohokrát svou podobu. Nový kříž byl symbolicky vysvěcen jak katolickým farářem, tak pravoslavným diakonem.

Běliště – cestu lemují 3 barokní pískovcové sochy.

*sv. Florián (reliéf podstavce – sv. František Xaverský a sv. Josef s Ježíškem)
*sv. Jan Nepomucký (podstavec s reliéfem – sv. Veronika a sv. František z Assisi) – původně obě sochy stávaly v ul. Jirchářská a na toto místo byly přeneseny až v roce 1978.

*sv. Jan Křtitel – (reliéf podstavce –sv. Maří Magdaléna) – socha z roku 1770 byla původně u lávky přes řeku Jizeru v ul. Obr. míru, přenesena byla v 70. letech 20. st.

Běliště - název odvozen od bělení látky. Barvit látky, zde začal roku 1848 p. Petrovský z Českého Dubu společně s p. Fišerem ze ŽB.
Běliště je největší dochované roubené stavení v našem městě z roku 1807. Po rozsáhlé rekonstrukci v letech 1993 až 1997 slouží jako národopisné muzeum. V 9 světnicích je k vidění stará školní třída, cechovní předměty, ševcovský koutek, pekařská dílna, tkalcovský stav a spousta dalších zajímavostí – např. funkční flašinet, dřevěné betlémy nebo dřevěné makety roubených domů. Makety roubených domů vyřezával po dobu 30 let Jan Maryška ze Železného Brodu. Jelikož byl pošťák znal každý dům detailně a osobně a proto jsou domečky věrné kopie originálů.