V jednom listopadovém týdnu roku 1936 se kolemjdoucím na Velkém náměstí v Železném Brodě naskytl nezvyklý pohled. Do nově postavené městské spořitelny proudilo nebývalé množství předmětů. Na první pohled však bylo zjevné, že to nebyl nový nábytek na vybavení kanceláří, ale naopak, jak by řekl škarohlíd, spousta starého „haraburdí“. To se ze sklářské školy, z prozatímních prostor stěhovalo městské muzeum. Za dobu jeho existence to byla již několikátá zastávka. Z budovy radnice se stěhovalo do chlapecké školy, pak do sklářské školy a po deseti letech nakonec do městské spořitelny. Po dlouhých letech pobytu v provizorních prostorách to bylo první místo, kde se daly muzejní sbírky nejen obstojně vystavit, ale i v relativně dobrých podmínkách uskladnit, což byl, a nadále  i je, největší problém většiny muzeí. Prostory vyčleněné městskou spořitelnou však také brzy přestaly dostačovat a muzejní sbírky začaly zaplňovat stále větší část budovy.

Možná vás napadla otázka, proč se muzeum stěhovalo právě do spořitelny? Odpověď je prostá. Její tehdejší ředitel Jaroslav Hudský byl zakládajícím členem železnobrodského Muzejního spolku (zastával, jak také jinak, funkci jeho pokladníka) a měl velikou zásluhu na tom, že spořitelna Muzejní spolek podporovala i finančně - například nákupem výstavních vitrín. Ve spořitelně přečkalo muzeum bouřlivé období druhé světové války i nelehkou dobu po roce 1948, kdy byly sbírky znárodněny a Muzejní spolek rozpuštěn. Přežilo i reorganizaci sítě muzeí v šedesátých letech, kdy se dokonce chvíli uvažovalo o jeho úplném zrušení. Naštěstí byl naplněn jiný záměr a muzeum bylo přejmenováno na Národopisné muzeum horního Pojizeří. Změně názvu a s ním i specializaci muzea byla přizpůsobena i nová expozice, která byla zaměřena na národopis. Jejími autory byli manželé Schejbalovi. Významné sklářské sbírky však byly ke své škodě opomenuty. V této podobě vydržela expozice více než 30 let.

V polovině devadesátých let se muzeum vrátilo ke svému původnímu názvu „Městské muzeum“, které nejlépe vystihuje charakter i působnost muzea. Současně se započala rozsáhlá rekonstrukce roubeného stavení Běliště, o kterém se již od šedesátých let uvažovalo jako o vhodném objektu pro prezentaci národopisných sbírek. Prostory v budově spořitelny byly tímto uvolněny a využity k instalaci dosud opomíjených sklářských sbírek.

Za 70 let pobytu v budově spořitelny prošlo muzeum (i spořitelna) řadou změn a navštívilo je mnoho spokojených návštěvníků. Díky vstřícnosti a osvícenosti vedení spořitelny, která by zcela jistě mohla atraktivní prostory nabídnout za tržní nájemné i jinému zájemci, využívalo muzeum mnoho let prostor pouze za symbolický nájem. V letošním jubilejním roce došlo shodou okolností k velké změně - muzeum se bez stěhování rázem ocitlo „ve svém“. Česká spořitelna se rozhodla prodat svou budovu a Město Železný Brod využilo možnosti a zakoupilo ji do svého majetku. Zabránilo tak situaci, kdy by bylo muzeum odkázáno napospas jinému novému vlastníku, který by je s velkou pravděpodobností ve svém objektu nadále nechtěl. Věříme, že muzeum vydrží ve stávajících prostorách nejméně dalších 70 let a představitelé města nám budou v následujících letech nadále nakloněni.

Zájemci o obsáhlejší informace o historii a současnosti muzea, nechť laskavě navštíví naše webové stránky www.zeleznybrod.cz/volnycas/muzeum

Městské muzeum,
Mgr. Petra Hejralová