Recyklace a třídění odpadů není úplně dobrovolná záležitost, jak se mnozí domnívají. Je to základní občanská povinnost stanovená zákonem.

Jak se vlastně měří míra třídění odpadů? Dá se to vůbec porovnat? Naštěstí ano, zákon o odpadech mezi celou řadou povinností nařizuje i vedení tzv. evidence o odpadech. Každá firma nebo obec (zde je veden veškerý odpad od občanů; ze zákona produkuje odpad obec a ne občan) je povinna vést evidenci o množství a druzích odpadů, které vyprodukovala, včetně údajů o tom, komu odpady předala. I ta nejmenší restaurace, obchod nebo kancelář musí třídit odpady, předávat je přednostně k recyklaci a musí vést patřičnou evidenci.

Další důležitou věcí je skutečnost, že odpady může předat jen takovému subjektu, který má pro tuto činnost souhlas. Tento subjekt zase musí vystavit doklad o převzetí odpadu. Nemůže dát odpady sousedovi s tím, že on se o to postará. Stejně tak není možné sypat odpady do příkopu s tím, že se zarovná terén. V praxi to znamená, že každý subjekt, který produkuje odpady, má doklady o jejich množství, druzích a způsobu, jak s nimi naložil. Navíc tyto povinnosti jsou velmi často kontrolovány a nedostatky pokutovány.

Údaje o odpadech se sumarizují za celý rok a odesílají na pověřený obecní úřad, který je dále zpracovává a končí na ministerstvu životního prostředí. Pak se dají tyto data zkoumat a porovnávat. Meziročním porovnáním se zjistí, jak se každoročně zvyšuje míra třídění odpadů, která se udává v kilogramech na osobu a rok. V loňském roce se již přehoupla přes 33 kilogramů. Rezervy však stále existují. Ze statistik je jasné, že lze vytřídit 30 kg papíru, 25 kg plastů, 15 kg skla, 5 kg kovových obalů a 1,4 kg nápojových kartonů. Z celkového množství komunálních odpadů 150 – 200 kg na osobu a rok je to velké procento.

Odpadové hospodářství
Miloš Pala