Vážení přátelé dovolte mi jen pár slov úvodem. Je neoddiskutovatelným faktem, že nejlepší výchovné a životní prostředí pro dítě je dobře fungující rodina, kde má dítě možnost získat ty nejcennější emocionální i praktické zkušenosti nezbytné pro jeho harmonický a komplexní vývoj.

Dosud je u nás mnoho dětí, které byly rodiči opuštěny nebo jim hrozí, že opuštěny budou. Proto potřebují včasnou, citlivou a účelnou ochranu. Zároveň také existují manželství, která touží po dítěti, avšak jejich touha zůstala nenaplněna. Chci Vás seznámit alespoň ve stručnosti s některými postupy, pravidly a případnými obtížemi při cestě k vytvoření nové rodiny.

Podle našeho zákona o rodině a zákona o sociálně-právní ochraně dětí za každé dítě zodpovídá jeho zákonný zástupce, zpravidla jeho rodiče. Pokud však dítě nemá alespoň v jednom rodiči zákonného zástupce, je mu ustanoven opatrovník, který jej zastupuje. Právě proto je role těch, kteří zastupují děti, jež nemohou vyrůstat ve vlastní rodině, velice důležitým a nelehkým úkolem.

Několik základních pojmů.

Náhradní výchovná péče – forma péče o děti, které nemohou být z nejrůznějších důvodů vychovávány ve vlastní rodině- nejčastější formou je ústavní péče.

Ústavní výchova – forma péče o dětí, které nemohou být ze závažných důvodů vychovávány ve vlastní rodině nebo jejichž výchova je vážně ohrožena nebo vážně narušena. Ústavní výchovu nařizuje soud.
Náhradní rodinná péče – forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno „náhradními“ rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Tou je u nás zejména osvojení ( adopce) a pěstounská péče.

Osvojení ( adopce).
Při osvojení přijímají manželé či jednotlivci za vlastní opuštěné dítě a mají k němu stejná práva i povinnosti, jako by byli jeho rodiči. Osvojením vzniká mezi osvojiteli a dítětem vztah jako mezi biologickými rodiči a vlastními dětmi. Vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou osvojením zanikají.
Dítě získává příjmení nových rodičů. Vztah mezi dítětem a příbuznými osvojitelů je příbuzenský. Osvojit lze pouze dítě nezletilé. Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl. O osvojení rozhoduje soud a před jeho rozhodnutím musí uplynout nejméně tři měsíce, po které zájemce o dítě pečuje na své náklady. Osvojení je právně zakotveno v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

Osvojení rozlišujeme:
Osvojení prosté, obyčejné, označované někdy též jako zrušitelné, je typ osvojení kdy se osvojitelé nezapisují do matriky jako rodiče. Prosté osvojení může soud zrušit z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele.

Osvojení nezrušitelné se od prostého osvojení odlišuje tím, že osvojitelé jsou na základě rozhodnutí soudu zapsáni v matrice místo rodičů osvojence. Pro nezrušitelné osvojení je stanovena minimální věková hranice osvojovaného dítěte jeden rok. Toto osvojení nelze zrušit.

Pěstounská péče, opatrovnictví, poručnictví.
Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě nebo do společné pěstounské péče manželů. Osoba pěstouna musí poskytovat záruku řádné výchovy dítěte. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech, k výkonu mimořádných záležitostí ( např. vyřízení cestovního dokladu) žádá o souhlas zákonného zástupce dítěte.Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a není vyloučen styk původních rodičů s dítětem. Pěstounská péče je upravena v zákoně č. 94/63 Sb. o rodině ,ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 359/99 Sb. o sociálně –právní ochraně dětí.

V praxi se uplatňují dva typy pěstounské péče – individuální a skupinová. Individuální probíhá v běžném rodinném prostředí, skupinová v tzv. zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS dětských vesničkách. Pěstounská péče zaniká dosažením zletilosti dítěte, nebo může být zrušena jen z důležitých důvodů rozhodnutím soudu.

Další formou náhradní rodinné péče je opatrovnictví. O ustanovení opatrovníka rozhoduje soud usnesením, v němž vymezí rozsah práv a povinností k dítěti, a to vždy s ohledem na důvod, pro který byl dítěti opatrovník ustanoven. Opatrovník vykonává pouze některá v rozhodnutí stanovená rodičovská práva, není zákonným zástupcem dítěte.

Novela zákona o rodině vnesla do právní úpravy institut poručenství.
Soud stanoví dítěti poručníka v případě, že: rodiče zemřeli, byli zbavení rodičovské zodpovědnosti, byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti, nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Poručník je zákonným zástupcem dítěte. Mezi poručníkem a dítětem však ze zákona nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem. Zákon stanový rozsah práv a povinností poručníka k dítěti takto: výchova dítěte, zastupování dítěte a správa majetku dítěte. Výkon této funkce je pod pravidelným dohledem soudu. Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje schválení soudu.

Odkud přicházejí opuštěné děti?
Systém náhradní rodinné péče řeší v současné době pouze ojediněle případy skutečně osiřelých dětí, kterým oba rodiče nebo jeden z nich zemřel. V takových situacích zastávají roli rodičů často prarodiče či jiní blízcí příbuzní.
V naprosté většině se setkáváme s životními osudy sociálně osiřelých dětí, které mají matku a otce nebo alespoň jednoho z nich, ale ti se o ně nemohou, nechtějí nebo neumějí starat.
Všechny tyto děti mají jako ostatní děti stejné potřeby, požadavky a práva – na lásku, bezpečí, výchovu a vzdělání, zdravotní a sociální péči, naději, na které závisí jejich další vývoj. Tato naděje má v jejich případech jméno nová rodina.

Tímto článkem zahájil náš odbor sociálních věcí městského úřadu pravidelné informace, kterými chce čtenáře Železnobrodského zpravodaje pravidelně seznamovat s problematikou sociálně-právní ochrany dětí a mládeže a poukázat na problémy, které mohou v každodenním životě dětí a jejich rodin nastat.

Bc. Zdeněk Vincour, Mgr. Hana Heligmanová